Ruční ventilátor vz.37 - k vidění při prohlídce našeho objektu v otvíracích dnech
pro objekty nového typu - vz.37 typ A, B1, B2, D1 a D2, E
Ventilátor v objektech sloužil na vytvoření přetlaku pro výměně vzduchu. Přetlak byl v objektu nutný z důvodu nutnosti vytlačovat zplodiny ze střelby a zároveň se tím nasával čerstvý vzduch pro osádku objektu. Výměnu vzduchu byla předpokládána 800 m3/h. Určená obsluha musela zahájit větrání již při prvních kulometných dávkách, protože množství CO2 v objektu rychle překročilo povolenou koncentraci. Zařízení nebylo vybaveno žádnými filtry, v případě plynového útoku by vedla osádka boj v plynových maskách.
Ventilátor se osazoval vedle vchodové střílny na dvě konzole profilu U, kromě typu E který měl ventilátor umístěn vedle stěny s granátovým skluzem. Profil U byl osazen již při betonáži objektu. Nasávací trubka ventilátoru byla vyvedena do vstupní chodbičky a osazovala se také již při betonáži objektu. Trubka měla dvojité krytí a to mřížkou zabetonovanou před sání trubky a pak mřížovými dveřmi. Takže kdyby chtěl nepřítel toto nasávání zasáhnout, musel by dojít před objekt, který byl bráněn z vchodové střílny.
Ventilátor se do objektu dodával v sadě s patřičným počtem lapačů zplodin nad střílny. Ventilátor se přišrouboval na nasávací trubku pomocí příruby se šesti šrouby a toto se utěsnilo tzv. osinkovou, pak se ventilátor přišrouboval na konzole 2 nebo 4 šrouby. V případě potřeby vytvoření přetlaku se začalo točit klikou a nasávací trubkou se začal nasávat vzduch. Ten se začal hromadit v objektu. Zplodiny ze střelby se hromadily nad střílnou v lapači zplodin a díky vzniklému přetlaku v objektu, byly vytlačovány výduchy ven z objektu.
Ventilátory se rozdělují na dva základní druhy levotočivý a pravotočivý. Dá je může rozdělit na předválečné a poválečné.
Levotočivý ventilátor se osazoval do objektů typu A, B2 a D1. Pravotočivý pak do řopíků typu B1, D2 a E.
Pozná se to na první pohled podle umístění šipky otáčení u kliky ventilátoru, nebo dle polohy difuzoru. Pozor! Šipka doprava znamená levotočivý ventilátor a šipka doleva pravotočivý ventilátor.
Předválečný ventilátor poznáme od poválečného podle výrobního čísla, písmene Ř a vyraženého lvíčka (vojenská přejímka). Výrobní číslo je větší než u poválečných a je čtyřmístné.
Mřížka difuzoru má pak kosočtvercové otvory. Je totiž tvořena nařezaným a nataženým plechem. Ložiska v převodovce ventilátoru SKF vyrobené ve Švédsku, jsou kvalitnější a tišší.
Ventilátor byl natřen základní suříkovou barvou (oranžová) a poté přetřen světle šedou, ale při reaktivaci po válce se přetřeny na khaki.
Poválečný ventilátor má výrobní číslo je menším písmem a jsou za ním, nebo před ním umístěny dva zkřížené meče (vojenská přejímka). Mřížka difuzoru je tvořena pletivem se čtvercovými otvory. Ložiska ventilátoru jsou české – ZKL ČSN 6202, jsou méně kvalitní a hlučnější.
Na ventilátorech se vyskytují i další drobné rozdíly, jako např. jiné formy svárů, kvalita odlitku, apod.
Předválečné ventilátory byly vyráběné od roku 1937 až do zastavení výroby v září 1938. Poválečné pak byly vyráběné v letech 1953-1954.
Rozdílná byla také klika ventilátoru. Předválečná byla se zářezem pro pero na hřídeli ventilátoru. Díky zjednodušení pak na poválečné tento zářez nebyl a byl zde přidán zasunovací odpružený čep. Proto se kliky nedají zaměňovat.
Převodové ústrojí ventilátoru muselo být neustále promazáváno, proto bylo ponořeno z části do oleje. Stav hladiny oleje se kontroloval pomocí měrky, která je zašroubována do horní stěny převodové skříně. Na dolní stěně pak je výpustní šroub na olej. Ke každému ventilátoru musela být v objektu konev, nebo kanystr s rezervním olejem.
